5. června oslavíme Světový den životního prostředí a hned 8. června pak Světový den oceánů. Proč bychom se právě oceánům měli věnovat? Proč vlastně mají oceány svůj světový den?

Oceány pokrývají tři čtvrtiny zemského povrchu a tvoří 97 % vody na Zemi. V současnosti jsou bohužel významně poznamenány činností člověka. Odpad, plasty a mikroplasty, ropné havárie, změna klimatu a její důsledky, nadměrný rybolov – to vše v současnosti stále více ohrožuje ekosystémy v mořích a oceánech. Životy tisíců druhů zvířat a rostlin závisí na mnoha faktorech – čistotě vody, míře kyselosti či teplotě. To vše ale člověk nyní mění.

 

Obyčejný odpad i smrtelná past

Kromě převládajících plastů, které dlouhodobě znečišťují oceány, vloni přibyl ještě jeden druh odpadu, který obyčejní lidé donedávna využívali a posléze vyhazovali jen ve výjimečných případech. Dnes se po celém světě válí na chodnících, jsou jich plné popelnice a s ostatními nezpracovanými odpady se pak dostanou i do oceánů. Ano – jedná se o jednorázové chirurgické roušky a respirátory. Věc, která náhle vplula do našich životů a stala se jeho každodenní součástí. Ochrana životního prostředí tak významně ustoupila ochraně lidského zdraví.

Podle hongkongské organizace pro ochranu moří OceansAsia byly jen v loňském roce zaplaveny světové oceány 1,56 miliardou roušek z umělých materiálů. Tyto roušky představují smrtelné riziko pro mořské živočichy, pro něž představují past, ze které se sami nemají šanci dostat. S jednorázovými rouškami bojují i chobotnice, tučňáci nebo ptáci. Riziko představují zejména gumičky, které jim svazují končetiny. Polypropylenová rouška se přitom v mořích zcela rozloží až po několika staletích. Recyklace je složitá kvůli materiálovému složení i riziku kontaminace a infekce.

Hrozící katastrofa u Srí Lanky

Rizikem však nejsou jen plasty a umělé roušky. Časté jsou bohužel havárie plavidel převážejících nebezpečný náklad a úniku paliva či jiných škodlivých látek do vody. V posledních dnech se v médiích dozvídáme o hrozící ekologické katastrofě u břehů Srí Lanky. 12 dní zde po výbuchu hořela kontejnerová loď, která kromě paliva vezla kontejnery s 25 tunami kyseliny dusičné. Plavidlo rovněž přepravovalo tři kontejnery plastových granulí, které již pokryly desítky kilometrů západního pobřeží Srí Lanky. Plastové perličky představují nebezpečí pro mořské živočichy, kteří si je pletou s potravou. Experti se nyní snaží odtáhnout loď daleko od břehů. Plavidlo se totiž začalo potápět, což by ve srílanské metropoli Kolombu a okolí způsobilo obrovskou ekologickou katastrofu.

Co můžeme pro oceány udělat my?

I když nejsme přímořskou zemí, abychom mohli ihned odjet čistit pobřeží od plastů a vysvobozovat kraby a ptáky z pastí z odpadů, alespoň při nákupu jídla, potravin a dalšího spotřebního zboží můžeme vědomě omezovat množství plastových obalů, které se záhy stávají odpadem. Místo jednorázových roušek či respirátorů si můžeme pořídit ty na opakované použití, které jsou také povolené – jsou vyrobeny z certifikovaných nanomateriálů. Pokud vyhazujete jednorázové masky, myslete na mořské živočichy a přestřihněte obě gumičky.

Můžete také zhlédnout film Oceán plastů nebo podepsat výzvu organizace Greenpeace za vytvoření největší oceánské rezervace na světě, která si klade za cíl ochranu mořského života na alespoň 30 % plochy všech volných moří.

Pedagogové mohou zařadit téma život v oceánu do výuky skrze metodický list organizace ADRA a video ADRA Život ve vodě. Tématem se zabývá také čtrnáctý Cíl udržitelného rozvoje OSN. Své žáky také můžete podpořit v účasti v Komiksové soutěži ADRA, kde mohou prostřednictvím taktických komiksů upozornit nejen na problematiku znečištění oceánů a vyhrát skvělé ceny. Pro inspiraci jeden z vítězných komiksů Komiksové soutěže 2020 – „Jonáš a velryba“, jehož autorkou je Viola Sedláčková a získal v 2. místo v kategorii Naše planeta, Cíl 14. Život ve vodě.