Být či nebýt elektromobilní: výhody a nevýhody alternativního způsobu dopravy

Ačkoli první předchůdci elektromobilů se objevili již na přelomu 19. a 20. století, obliba elektromobilů začala výrazně růst až po roce 2008. O deset let později tvořily elektromobily již 4,6 % světového prodeje automobilů a podle deníku The Economist během 21. století kompletně nahradí auta se spalovacími motory.

Elektromobily mají vyšší pořizovací cenu než klasická auta. Ta se samozřejmě liší dle velikosti vozu, výrobce či vybavení, nicméně nejlevnější typy lze v ČR pořídit od zhruba půl milionu korun. Provoz a údržba elektromobilu je ale pro majitele výrazně levnější. Dle informací společnosti E.ON, která je zároveň partnerem ADRA eDrive, je možné dostat se i na cenu 2 Kč za kWh, přičemž na ujetí 100 km potřebuje běžný elektromobil cca 15 kWh. Ujetí 100 km v elektromobilu vás tedy vyjde na 30 Kč. Oproti tomu v běžném autě se spalovacím motorem s průměrnou spotřebou 8 l na 100 km za stejnou vzdálenost zaplatíte zhruba 250 Kč.

Elektromobily přinášejí naději, že při jejich hromadném používání klesne spotřeba pohonných hmot a dojde k významnému ozdravení ovzduší. Je to ale opravdu tak? Jejich provoz díky tomu, že neprodukují výfukové plyny, skutečně žádnými emisemi životní prostředí lokálně nezatěžuje. To je samozřejmě skvělá zpráva, ale má to háček. Výfukové plyny nejsou to jediné, co je třeba při snaze o ekologický způsob dopravy brát v potaz. Měli bychom věnovat pozornost i tomu, odkud pochází elektřina, kterou využíváme k pohonu svého elektromiláčka.

Ve zdrojích elektrické energie vyrobených v ČR v roce 2020 stále zcela jasně dominovaly tepelné elektrárny, vyrobily přes 47 %, tedy téměř polovinu veškeré elektrické energie. A co si budeme povídat, tento způsob výroby elektrické energie zatěžuje emisemi ovzduší dosti značně. Následuje jádro s cca 20 %, na třetím místě s necelými 10 % jsou pak elektrárny fotovoltaické. Ty sice využívají slunce jako obnovitelný zdroj energie, ale jejich dopad na krajinu – ano, máme na mysli ty lány orné půdy zastavěné dlouhými řadami solárních panelů – jejich přínos poněkud relativizuje.

Naštěstí podle Evropské agentury pro životní prostředí emise CO2 z paliv na výrobu průměrného energetického mixu EU použitého při jízdě elektromobilem jsou nižší než emise CO2 vytvořené v průměru provozem spalovacích automobilů na kilometr jízdy. Elektromobily si mohou oddychnout. I tak ale mysleme na to, že výrobou a likvidací elektromobilů emise vznikají zrovna tak, jako při výrobě aut se spalovacím motorem. To až budeme přemýšlet o koupi nového, skvělého, modernějšího vozu, i když ten stávající nám stále slouží.

V Německu si stanovili cíl zvýšit podíl elektromobilů v rámci celkového počtu automobilů na 20 %. Pokud bychom podobné opatření chtěli zavést i u nás, co by to znamenalo pro spotřebu pohonných hmot a na druhé straně i elektrické energie? 20% podíl elektromobilů by znamenal téměř 1  200 000 vozů a pokud bychom u každého vozidla počítali s 15 000 najetými kilometry ročně s průměrnou spotřebou 8 litrů na 100 km jízdy, uspořil by výše zmíněný počet elektromobilů ročně 1,4 miliardy litrů pohonných hmot.

V případě 20% podílu elektromobilů při průměrné spotřebě 15 kWh/100 km a stejným počtem najetých kilometrů by Česká republika spotřebovala na jejich nabíjení ročně přes 2,7 TWh elektrické energie (započítáme-li ztráty při nabíjení, pak ještě o cca 11 % více). Opět je potřeba vzít v úvahu, že tuto energii musíme napřed vyrobit. Pokud by měla pocházet pouze z obnovitelných zdrojů, bylo by nutné vybudovat zhruba třikrát víc instalovaného výkonu větrných, vodních a fotovoltaických elektráren s odpovídajícím počtem akumulačních prostředků, než je instalováno doposud. Na druhou stranu, export elektřiny z České republiky v roce 2019 činil 13,1 TWh. Pokud by tedy došlo ke skokovému nárůstu elektromobilů, nabízí se možnost pouze omezit vývoz elektřiny a využít ji právě na nabíjení elektromobilů.