Monitorovací cesta do Bangladéše očima Kamila Kreutzigera
Trvalo to dlouhých 19 měsíců, než jsem se 17. 10. 2021 mohl opět vydat do Bangladéše, tentokrát s kolegyní Eliškou Hronkovou. Během tří týdnů jsme navštívili 8 internátních, 7 vesnických a 3 městské školy ve všech oblastech Bangladéše, a také slum Čalantika v hlavním městě Dháce.
Nejvíce jsme se těšili na setkání s dětmi a rodinami, jimž jste během uzavírky škol (17. března 2020 – 12. září 2021) a pandemie covid-19 pomáhali potravinovými balíčky a penězi na jídlo. Zajímalo nás, jak vše prožívaly.
Vděčnost za potravinovou pomoc během covidu-19
Rodiče dětí s námi během osobních setkání sdíleli, jak těžké to bylo, když až 6 měsíců nemohli otcové rodin do práce. Mnozí lidé si brali půjčky, jedli jen jednou denně, někteří vůbec. Vyjádření „v domě nebylo nic k jídlu“ si u nás asi nedokážeme představit. Jedna maminka se pravidelně postila a své jídlo dávala svým dvěma synům. Když mluvila, pocítili jsme něco z té zvláštní sebeobětavé lásky, která nikdy neselhává.
Mnozí rodiče nám řekli, že bez finanční podpory dárců a zaslaných potravinových balíčků by jejich děti trpěly hladem. Maminky měly slzy v očích a vděčnost přicházeli vyjádřit obyvatelé celých vesnic. To vše díky lásce a solidaritě dárců programu BanglaKids.
Radostná setkání s dětmi, salto vzad i krteček
Děti nás na školách přivítaly kulturním programem a kytičkou, dle velikosti školy i několika tanečními vystoupeními. Každá škola od nás dostala jako dárek pytel či dva sportovních potřeb, a každé dítě jablíčko nebo pomeranč, jako pamlsek. Večery jsme mívali improvizované „talk show“ i promítání několika dílů krtečka.
Objevili jsme, že tím nejlepším prostředkem bořícím jazykové bariéry, je sport. S dětmi jsme hráli házenou (připomínající rugby ?), volejbal, anebo dováděli v rybníku. Mnohé z nich jsou pohybově velmi nadané. Nejvíce asi kluci ze školy GAPS, kteří v rybníku u školy skákali z bambusového kůlu, s odrazem z jedné nohy salto vzad.
A měli byste vidět, jakým životem hýřilo dětské hřiště u vesnické školy Koligram, které financovali dárci programu BanglaKids. To až člověku tečou slzy po tváři, když vidí, kolik radosti zdejším dětem přineslo naše společné úsilí.
Děti měly velkou radost, že mohou být opět ve škole. Během pandemie je na vesnicích navštěvovali učitelé v domácnostech. V omezené míře tak výuka probíhala i v době uzavírky škol. Pro některé z dětí je ovšem rok a půl mimo školu velkou ztrátou, a tak zřejmě budou muset opakovat ročník. Odhodlání jim nicméně nechybí.
Lidé, bez kterých by to v Bangladéši nešlo
Máte-li na cestách v Bangladéši ujet 1 500 – 2 000 km, potřebujete skvělého řidiče. Byl jím Jahid, otec dvou dětí. Bezpečně nás zavezl všude, kam jsme potřebovali, a znalostí místních cest nám ušetřil spoustu času v kolonách.
Kolegové z partnerské organizace BCSS – Appolo, Milton a Shohag, byli našimi průvodci, společníky a překladateli na cestách. Koordinátoři pomoci Biren, Mrinal, Richard a Timon zase nezbytnými spojenci s učiteli na školách. Další přátelé nám pomohli zajistit jídlo, SIM karty, povolení ke vstupu do nebezpečné oblasti a další věci. Moc jim za všechnu pomoc děkujeme!
Na jihovýchodě Bangladéše nás na internátní školu AHTSS doprovázeli policisté a vojáci. Je to proto, že oblast není příliš bezpečná a bez speciální povolenky a zmíněné eskorty se na místo nedostanete. Eliška se právě v této oblasti stala hvězdou volejbalových zápasů. Natáčela ji škola, policisté i vojsko!?
Setkání s učiteli
Během setkání s učiteli jsme reflektovali všechna naše rozhodnutí během covidu-19, sdíleli příběhy rodin a povzbuzovali se navzájem. Řada internátních škol má nové, odhodlané vedení. Nastává generační výměna a všude je vidět snaha se s výzvami života poprat.
Donobad (bengálsky) = Děkujeme (česky)
Děkujeme pravidelným dárcům a dárkyním programu BanglaKids za vytrvalou pomoc bangladéšským dětem z chudých rodin. Díky adresné dárcovské podpoře mají tyto děti naději a šanci na lepší život a budoucnost.
Kamil Kreutziger, vedoucí programu BanglaKids